Kdo během finálového víkendu Formule E nenadával, jako by ani nebyl. Leckdo si potřeboval ulevit – nešťastnými bojovníky o titul počínaje a letošním šampionem konče. Nervy to byly veliké a pořadím se míchalo do posledního kola posledního závodu roku.
Přiznávám, že v duchu jsem si zanadával i já. To když jsem několikrát zmiňoval velké šance na titul Mitche Evanse a start posledního závodu jsem uvedl větou: „Teď Mitch Evans a ostatní borci vyráží do závodu!“ Jenže právě Novozélanďan ve službách Jaguaru se ne a ne ze svého startovního místa odlepit a boj o titul byl rázem pryč. Legrační shoda náhod, vždyť taková závada (s největší pravděpodobností invertor) se na roštu elektrických formulí ještě nestala. Evans se ale úplně nesmál, vždyť mu stačilo obhájit druhou řadu z kvalifikace a titul mistra světa by byl doma…
Začněme ale první jízdou na letišti Tempelhof. Právě tam totiž Evans vyjel skvělé třetí místo a zadělal na velikou šanci pro neděli. První berlínský závod nabídl třetí nejtěsnější finiš v historii, Lucas di Grassi měl na Edoarda Mortaru k dobru 141 tisícin sekundy. Oba navýšili své šance na titul a to nejen matematicky – před nedělí di Grassi na Nycka de Vriese ztrácel osm bodů, Mortara dokonce jenom tři. Jenže záleželo i na kvalifikaci, oba dva nyní museli v neděli bojovat o postup do superpole z první skupiny, stejně jako de Vries, Evans, Jake Dennis a Robin Frijns.
Že z první šestice startujících do kvalifikace lze postoupit do rozstřelu o pole position ukázal v sobotu Antonio Felix da Costa. Když jeho výkon podtrhnul (nebo spíše vylepšil) jeho kolega Jean-Eric Vergne a DS Techeetah drželo první řadu, vypadalo to pro oba dva velmi dobře. Tým dokonce ještě před startem (!) vlažně přiznal možnost týmové režie a start oba dva velmi dobře zvládli. Jenže prazvláštní rozhodnutí týmového taktika Pascala Tortosy prohodit po safety caru oba vozy vedlo k tomu, že se na černozlaté monoposty dotáhli soupeři s Audi a ve finále Vergne bral šesté místo před svým kolegou (který přitom vstupoval do posledního double headeru sezóny z lepší pozice v tabulce). Právě nadávající Pařížan mě inspiroval pro dnešní titulek, dvojnásobný šampion Formule E si nebral servítky a do rádia nadával s mimořádnou kadencí – vrcholem bylo, když svému inženýrovi, který konstatoval, že tým musí pochopit dopady rozhodnutí, odvětil: „Šampionát je ***, na tom není co chápat.“ No jo, použití jediného, zato osmiminutového útočného módu se v sobotu postaralo o pěknou horskou dráhu – takový René Rast se z dvanáctého místa na roštu dostal na druhé, aby po následném výkonnostním hendikepu na ostatní nakonec skončil devátý.
Zpátky k Evansovi. Ten se v neděli po hrdinském výkonu dostal na třetí místo na roštu a po kvalifikaci byl hlavním adeptem na titul. Jeho nejbližšími soupeři byli devátý Dennis, jedenáctý Mortara a lídrem tabulky po bezbodové sobotě zůstával de Vries, jenž startoval ze třináctého místa. Čistě teoreticky mohlo titul stále získat neuvěřitelných třináct jezdců – posledním z nich byl jen tak mimochodem o vítězství v Pueble ochuzený Pascal Wehrlein –, ale reálnou možnost měli právě tito čtyři, ostatním nevyšla kvalifikace dle představ.
Když ale do stojícího vozu Evanse pár sekund po startu narazil Mortara, série přišla o dva z hlavních adeptů na titul a jazýček vah se najednou naklonil na stranu Dennise, který do restartovaného závodu vyrážel z osmého místa. Stačilo mu získat jednu pozici (nebo nejrychlejší kolo jezdců v Top 10) a titul by byl jeho. Sám přitom jistě tušil, že dobře se kvalifikující Tom Blomqvist bude v závodě ztrácet. Ještě než ale Britovi na BMW jeho krajan s monopostem NIO ukázal, že si dle hesla „ostatní jedou o titul, já jedu na výsledek“ pro sezónní finále nabrousil lokty, Dennis naboural do zdi! Za nečekaným zablokováním kol stála blíže nespecifikovaná porucha, výsledek byl ale jasný – žádný titul pro letošního nováčka.
Nyck de Vries najednou mohl jet v nečekaném klidu – byl už na bodech a hlavně všichni jeho potenciální soupeři za ním. Jak je ale složité „dovést to do cíle“, ukázal Holanďan měrou vrchovatou. Souboj s Blomqvistem byl jedním z mnoha, nejvíc bizarní byl asi moment, kdy se na trati utvořil sendvič mercedesů a porsche Andrého Lotterera. Stoffel Vandoorne totiž vyhrál kvalifikaci, ale nervózní tým jej trochu zpomalil, asi aby kdyžtak de Vriesovi pomohl. Nechybělo moc a pomohl mu do skupiny odstoupivších, Vandoorne totiž zbrkle najížděl do Lotterera, který v sevření soupeřů neměl kam uhnout. De Vries sice po závodě vysvětloval, že tým po něm najednou chtěl, aby pomohl bojovat o titul, ale osočování soupeřů z toho, že „porušili snad všechna pravidla a byl proto po závodě docela nevrlý (ehm)“ bylo spíš jenom popisem jeho nervů. Sezóna to byla dramatická – zatímco v minulém roce po jedenácti závodech vítězný da Costa vyjel 158 bodů, po letošních šestnácti se šampion de Vries nepřehoupnul ani přes stovku.
Když byla řeč o poháru konstruktérů, Mercedes se v posledním závodě z pátého místa vyšvihnul na první a o čtyři body (které v neděli vyjel de Vries) přeskočil Jaguar, který na titul bude muset čekat dál. Aktuálně se spekuluje, že stříbrné šípy po příští sezóně opustí kolotoč Formule E a nevstoupí do éry třetí generace elektrických monopostů. V takovém případě by svůj tým mohl vést Toto Wolff, ten ale zatím odmítá údajně domluvené rozhodnutí prozradit. Tak trochu smutným vítězem poslední jízdy se stal Norman Nato, který budoucnost musí řešit také – údajně se u Venturi chystá podpis roční smlouvy s di Grassim…
V tuto chvíli známe jen pár obsazených sedaček pro sezónu 2021/22. Víme, že začínat by se mělo 28. a 29. ledna v saúdskoarabské Diríji a do kalendáře by se měly dostat nové tratě jako Kapské Město, Vancouver nebo Soul. Věřím, že to bude stát za to a že i příště po posledním závodě sezóny nebudu pár hodin schopný pořádně mluvit.