Boxerský zápas v Římě: obě kola pro Mitche Evanse – Formule E

Olympijský turnaj v boxu 1960 je v plném proudu a československý reprezentant Bohumil Němeček dostává nabídku, jíž prostě nejde odolat: namísto autobusu ho řidič odveze do PalaLottomatica Tatrou 603. Vůz však uvázne v koloně a účastník finále velterové váhy se rozhodne do haly doběhnout. Ve spěchu nechá akreditaci na sedadle a u vstupu nakonec musí inzultovat strážníka, aby se vůbec k zápasu dostavil. Celé úvodní kolo se spíš než soupeře snaží popadnout dech, až je z toho nakonec jednomyslné vítězství na body. Proč tento příběh? Uplynulý víkend totiž znovu ukázal, jak je ve Formuli E důležité improvizovat s ohledem na změny plánů a že o vítězství se člověk musí pořádně rvát.

Příběh ostatně není vůbec mimo mísu. XVII. letní olympijské hry hostil právě Řím a uvedená hala leží ve čtvrti, která hostí závody elektrických formulí. Pod Marconiho obeliskem se i tentokrát konala řada “rvaček” a leckdo ze třetí zastávky v kalendáři odjíždí s pořádným bolehlavem. Kvalifikace na první jízdu (stejně jako loni se jely dva závody) se stala kořistí Mercedesu, Stoffel Vandoorne získal svou sedmou pole position a z druhé řady měl startovat Nyck de Vries. Kromě nich do osmičky jezdců play off postoupili oba vozy Porsche i DS a k nim rychlíci Robin Frijns a Jake Dennis. Jistě, kvalifikace na ani ne tři a půl kilometru dlouhé trati je záležitostí milimetrově přesného kola, ale pokud do duelů postupují většinou ta stejná jména, nejde jen o rychlost daných monopostů… Zkrátka a dobře to znovu vypadalo na souboj tří továrních týmů, na které se chtěly z větší či menší dálky dotáhnout ostatní vyzyvatelé od Venturi, Jaguaru a dalších.

Jenže ono ne. Perfektní práce s útočnými módy a hlavně čistá jízda dopomohly Mitchi Evansovi i Samu Birdovi poskočit o osm míst, až z toho bylo první a páté místo. Vítězný Novozélanďan prohlásil, že přístup týmu po Mexiku byl “sink or swim” (maximálním úsilím se pokusíme uspět a buď to vyjde, nebo ne) a že následovalo údajně nejlepší testování na simulátoru “ever” – a velký výsledek ne zrovna povedené kvalifikaci navzdory. Výkon Mercedesu pak nelze označit jinak než zklamání, stříbrné šípy zase nedokázaly navázat na skvělou rychlost na jedno kolo a vnitřně cítím, že loni frustrovaný de Vries (“vyrovnanost pole je vyrobená uměle kvalifikačním formátem”) se letos už nemá na co vymlouvat. Ze třetího místa spadnout na desáté a pak v blikanci postrčit soupeře způsobem, že si sám ohnu rameno řízení, to není výkon hodný úřadujícího šampiona. Obávám se, že Holanďan si až moc zamiloval vytrvalostní závody, kde v prototypu nebojuje kolo na kolo na úzké dráze… De Vries navíc za nepovedený útok na Pascala Wehrleina dostal penalizaci tří míst na roštu nedělního závodu, a tak na další problémy a druhé umístění mimo body bylo zaděláno.

Přesto nemůžu tvrdit, že Mercedes jel špatně. Vandoorne vybojoval body v obou závodech a bez okolků přiznám, že v porovnání s Venturi závodící se stejným hnacím ústrojím Mercedes jednoznačně obstál (a Edo Mortara opustil pozici lídra šampionátu). Obstálo i Porsche, které dojelo opět s oběma vozy v Top 10, a i když zisk 25 bodů působí průměrně (je to polovina toho, co vyjel sám Evans, který přijel s jedním a odjíždí s jednapadesáti body), tak je to slušný podíl z aktuálních 85 bodů, které stačí na druhé místo mezi konstruktéry. Jaguar se postaral o velký rozruch a je otázkou, jestli takový výkon dokáže zopakovat i příště, ale dosud se vlastně všechny závody nesly v duchu jasné rychlosti (zdráhám se napsat dominance) jednoho týmu. Zatímco v Diríji Mercedes střídalo Venturi, tentokrát Jaguar bral vavřín i v neděli, a to navzdory dlouhému osmiminutovému attack modu, který Evans málem nestačil kvůli výjezdu safety caru zavčasu aktivovat. Když zpomalovací vůz těsně před koncem ještě jednou zhustil celé pole dohromady, pro závěrečný jednokolový sprint měl jezdec Jaguaru na druhého Jeana-Erica Vergneho našetřeno tolik energie, že i když se nový lídr tabulky snažil sebevíc, měl to Evans “v suchém tričku”.

Když je řeč o Pařížanovi ve službách DS Techeetah, ten se po závodě nechal slyšet, že jeho mozek “je uvařený”, neboť změny plánu jak hospodařit s energií mu inženýr hlásil “po každé druhé zatáčce”, což znovu velmi nelibě komentoval během jízdy. No jo, Formule E zůstává sérií kladoucí největší nároky na jezdce, ale o to víc umí odměnit pilné pracanty. Důkazem budiž umístění obou (!) vozů NIO na bodech v nedělní jízdě, kdy Oliver Turvey z posledního (!) místa na roštu dojel sedmý, nechaje za sebou i takové borce jako Lucas di Grassi, Sebastien Buemi či Antonio Felix da Costa, tedy tři bývalé šampiony série. Čtvrtým skalpem šampiona byl de Vries, ale o tom už byla řeč.

Chtělo by se říci, že římské rvačky už nejsou pro amatéry – byly jimi jenom v roce 1960, kdy se tehdejší šampion polotěžké váhy, jistý Cassius Marcellus Clay, teprve chystal na profesionální dráhu…