Druhá polovina letošní sezóny mistrovství světa Formule E se rozjíždí v Indonésii. Čtvrtá nejlidnatější země světa je čtvrtou asijskou zemí, která hostí elektrické monoposty, a dá se očekávat pořádné pikantní závod.
Co jiného čekat od země, která lákala evropské obchodníky a kolonizátory svým kořením. Pravda, nejznámější původní plodiny – muškátový oříšek a hřebíček – si asi s něčím peprným nespojíme, ale i tak si největší ostrovní stát světa uchovává pověst velmoci všech možných chutí. Když je řeč o pikantnosti, svébytnou cestu absolvovala i sama indonéská e-Prix. Původní plán uspořádat závod na vskutku monumentálním náměstí Merdeka (rozlohou desetkrát větším, než je Václavák) z roku 2018 vzal za své a po mnoha peripetiích spojených s nenaplněnými kontrakty či korupcí se nakonec místní pořadatelé rozhodli závod přesunout do předměstí Ancol. To jménem odkazuje na řeku stejného jména, která z východu bránila přístupu do Jakarty, a v minulosti prošlo rovněž mnoha dramaty. Tím největším byly masové popravy během japonské okupace během druhé světové války, však v Ancolu najdete velký hřbitov, který vizuálně připomíná ten americký v Normandii. Jak toto všechno koresponduje s myšlenkou z Ancolu udělat zábavní středisko desetimilionové metropole úplně nechápu, ale budiž. Indonésie o pořádání závodu Formule E stále stojí, a tak se v prosinci začalo se stavbou dva a půl kilometru dlouhého okruhu.
Ano, elektrické monoposty de facto pojedou na novém asfaltu účelově vybudované komunikace, přesto nazývat zdejší okruh trvalým závodištěm je poměrně nadnesené. I kvůli pozdnímu rozhodnutí uspořádat závod právě zde (ve hře byly až do zmiňovaného prosince ještě čtyři další varianty!) je jedno kolo poměrně krátké a mně osobně velmi připomíná ExCeL London (trať je delší o necelých 150 metrů). V Londýně jsme loni viděli divoké strkanice a také harmonikový efekt pro celé pole, kdy se všichni tak nějak konstantně drželi v šachu. Pokud by to mělo znamenat vítězství outsiderů (loni Jake Dennis a Alex Lynn), jsem rozhodně pro. V Berlíně Edo Mortara a Nyck de Vries vyjeli svá druhá vítězství v sezóně a i když hlavně posun pilota Mercedesu může být znamením prvního kroku k dosud nepravděpodobné obhajobě, znovu bylo vidět, jak se některé týmy velmi trápí.
Hlavně trable Envisionu stáhly Robina Frijnse mimo absolutní čelo tabulky, což z Holanďana možná udělá znovu pouze “kingmakera”, tedy jezdce, který obíráním o body některé favority nakonec rozhodne o titulu, aniž by o prvenství bojoval sám. Uvidíme, jaká esa má britský tým v rukávu, jedno budoucí ale už ukázal – od příštího roku totiž jeho barvy bude hájit Sébastien Buemi. V případě “věrného reka” týmu e.dams jde o vskutku působivý krok, Buemi totiž u stáje bez ohledu na technologického partnera (Renault a Nissan) závodil od počátků Formule E. Přestupové rozhovory pokračují a co nevidět budeme mít polovinu jezdeckých pozic pro příští rok obsazenou. Obsazeny by mohly být už i sloty závodů, Jakarta – jak se ukázalo – dokonce usilovala o dvojici jízd, a to když letos nečekaně z kalendáře vypadl Vancouver. Zajímavé je, že stránka na Wikipedii má dokonce připravené dva řádky pro závody v letošním roce…
Moc se na indonéský závod těším. Naposledy tato země žila okruhovým motorsportem v nultých letech nového století, když se na okruhu Sentul proháněly monoposty sérií A1 GP nebo GP2 Asia. Jeden závod v roce 2008 tam také vyhrál zmiňovaný Buemi, a to na své úspěšné cestě do Formule 1. No a letos se v této zemi “vylouply” hned dva muškátové oříšky – “pouliční” okruh motocyklů Mandalika a nyní také “pouliční” okruh formulí Ancol. Výsledky březnového klání MotoGP už známe, v sobotu se dozvíme i jméno vítěze Formule E.