Russell byl po virtuálním závodění rychlejší na simulátoru v továrně Williamsu

Pilot stáje Williams George Russell se stal neoficiálním šampionem Virtual GP, což mu podle jeho slov hodně pomohlo i v přípravě na novou sezonu. Brit se vrátil k simulátoru v továrně, kde se chystá na start v Rakousku.

„Bylo to pro mě celé hodně zajímavé. Naskočil jsem do simulátoru v továrně poprvé od doby, co bylo před Austrálii. Po Barceloně jsem dělal nějakou korelaci dat (na simulátoru), abych si byl jistý, že se budu cítit stejně jako přímo s vozem v Barceloně.

Řekl jsem mému inženýrovi, že bych chtěl přesně stejné nastavení, které jsem měl předtím a teď, po všech mých esportových jízdách. Takže jsme se vrátili k stejnému nastavení a po dvou kolech jsem byl několik vteřin mimo, ale absolutně mimo. Říkal jsem si, že tohle bude trvat věčně.

George Russell se stal šampionem virtuálních závodů F1 esports

Nicméně od mého čtrnáctého kola jsem byl rychlejší, než bych byl v Austrálii nebo jsem byl po Barceloně, přesně s tím samým nastavením. Byl jsem zaražený. A jakmile jsem se do toho dostal, bylo to neuvěřitelné. Říkal jsem si, že jsem si jistý, že tomu hodně pomohly všechny ty věci se simulátorem a esportem doma. Moje tělo a mysl zůstala připravená.

Jezdil jsem až do konce dne, protože jsem se stále snažil brzdit co nejpozději, získat co nejvíce rychlosti v zatáčkách a akcelerovat brzy. I když jsem si říkal, že mi bude nějakou dobu trvat, než se naučím znovu řídit formuli 1 oproti tomu, co jsem zažil na počítači, tak jsem byl hned zpátky. Jak jsem řekl, překvapilo mě to,” říká pilot Williamsu.

Britský závodník před druhou sezonou ve formuli 1 dominoval virtuálnímu poli, ale v reálu to asi bude trochu jinak. Příprava mu do Rakouska ale rozhodně pomohla.

„Začal jsem s tímto esportem a chtěl jsem vyhrát, nedělat to jen tak pro nic za nic. Chtěl jsem vyhrát, dorazil jsem a neměl jsem na vítězství. Proto jsem to chtěl zkrátka dohnat. A samozřejmě, každý ve svém vybraném odvětví nebo sportu nebo čemkoliv jiném, ​​musí být talentovaný, aby svou práci vykonával do určité míry, ale pokud jste nesmírně talentovaní a neděláte tvrdou práci, tak se nikam nemůžete dostat. Myslím, že to pro kohokoli jen dokazuje, že se může sakra hodně stát, pokud bude tvrdě pracovat a vkládat do všeho energii.

Když jsem s tím začal, byl jsem na míle daleko. Nepřišlo to přirozeně. Pravděpodobně jsem měl dva týdny frustrace, když jsem si říkal: Dělám celou tuhle práci, a nikam se nedostanu, jezdím dokola a dokola, v kruzích, jezdím jako blázen.

A pak najednou jednoho dne jsem se probudil, vyskočil jsem a to prostě zacvaklo. Všechno se to zabalilo do klubíčka. Mohl jsem to velmi snadno zabalit, den nebo dva před tím jsem si říkal, že to není správně, není to pro mě, ani pro můj šálek čaje, nechám to být. Jsem reálný jezdec, nikoliv esportový jezdec. Nicméně se na takové věci musíte dívat z perspektivy a to byla ta největší lekce, kterou jsem si z toho odnesl.”