Už jsme si zvykli, že dvojice závodů ve Formuli E často znamená dvě diametrálně odlišné jízdy. I v Brooklynu se sice našel šťastlivec, kterému do jisté míry vyšla sobota i neděle, většina pole ale byla znovu zralá na psychologa.
Myšlenky po nedělním druhém závodě nejlépe shrnul Alexander Sims, který na otázku, jak se bude připravovat na Londýn za dva týdny, obšírně líčil, jak tým musí řešit a zjišťovat, proč tentokrát neměl takovou rychlost a příští destinaci mistrovství světa odbyl známou frází, že se bude pracovat. Ale pěkně popořadě. Když v sobotu kvalifikační skupiny vyhrál Sébastien Buemi, každý musel zbystřit. Švýcar v minulosti jednou New York kvůli vytrvalostním závodům pro Toyotu vynechal, ale jeho bilance při čtyřech startech byla výborná – tři pódiová umístění (z toho jedno vítězství) a jedno čtvrté místo. Jenže v superpolu Buemi nestačil na čtyři soupeře a z pátého místa se v závodě trápil. Protože neděle byla ještě horší, Buemi zůstává jedním z pouhých šesti jezdců, kteří zatím ani jednou v sezóně nestáli na stupních vítězů.
Příběhem soboty byl ale Nick Cassidy. Novozélandský dříč ve službách Virginu dal vzpomenout na skvělé výkony týmu v sousedství Red Hook, ale po naprosto dechberoucím kole v superpole se v závodě nedokázal zbavit Jeana-Érica Vergneho, který pár minut před koncem zaútočil. Důvod, proč útočil tak brzo a proč zrovna v nejužším místě trati, zná asi jenom on sám. Každopádně na třetím místě jedoucí Maximilian Günther musel vědět, že útok přijde, a tak využil toho, že se Vergne a Cassidy ocitli daleko za ideální stopou, oba předjel a konečně letos úspěšně splatil důvěru BMW. Na hrdého Pařížana na druhém místě nebyl příjemný pohled, ale možná si o svém „problému“ s někým promluvil a po vychladnutí před nedělí hlásil, že „je vlastně dobré, když je člověk naštvaný z toho, že vyjel pouze druhé místo“. Uklidňovat se ale musel hlavně Cassidy, nakonec totiž skončil až čtvrtý za Lucasem di Grassim.
Na druhou stranu ale právě Cassidy je největším hrdinou newyorského double headeru. V neděli vyjel druhé místo a rázem poskočil na pátou pozici v tabulce. Líbí se mi, že jezdec, který má za sebou řadu prestižních titulů v Japonsku, zůstává nohama na zemi a skromně prohlašuje, že se pořád má čemu učit a zatím startoval v lepších kvalifikačních skupinách. Ach ty kvalifikační skupiny! Ještě před druhou jízdou koncept kvalifikace rozdělené do čtyř skupin ostře kritizoval Nyck de Vries, který si musel ulevit z toho, že v pěti závodech vyjel dva body. Prý je Formule E vyrovnaná uměle. No jo, ne vždy člověk všechno vyhraje stylem, jakým se de Vries uvedl do sezóny 29 body v Diríji. Psal jsem dva body za pět závodů? „Make that six“… Problémem je, že de Vries i jeho kolega Stoffel Vandoorne měli zrovna v neděli možnost takříkajíc z první ruky sledovat perfektní posun polem v podání Robina Frijnse, který z 21. místa na roštu (startoval přímo mezi nimi) dojel na 8. místě. Nebo vítěz prvního závodu Günther, který startoval dokonce jako 23. a přesto vyjel alespoň bodík.
Příběhem neděle ale není trápení Mercedesu, který tři závody nebodoval ani jedním autem a klesá tabulkou. V neděli se totiž velké emoce odehrály u Jaguaru. Bylo by snadné napsat, že se tým radoval, ale už samotný Mitch Evans, který o tisícinku v superpolu překonal Cassidyho, neprojevoval veliké nadšení z výborného kola svého kolegy Sama Birda, který se postaral o první řadu pro britskou stáj. Možná, že Evans (správně) tušil, že u Jaguaru budou preferovat jízdu na vítězství týmu za každou cenu a v samotném závodě tak bude muset Birdovi krýt záda. Dlouhou dobu to vypadalo, že se vzácný double podaří vyjet. Jenže dvě kola před koncem udělal nekdější šampion GP3 úplně stejnou chybu jako v superpolu a tentokrát na výjezdu ze čtvrté zatáčky jeho zavěšení kontakt s bariérou nevydrželo. Výsledkem byl pád mimo body. Nastala tak zcela surreální situace, kdy Bird po průjezdu cílem rádiem chválil celý tým přesně v době, kdy kamery zabíraly Evanse, který parkoval vedle trati.
A vítězný Bird? I on v neděli prožil svou „horskou dráhu“. Těsně po dojezdu totiž navlékl dres Albionu a do kamer hřímal: „Come on, England!“ Co říkal tři a půl hodiny poté, to už nevíme…